Ostrovy krásy, lásky a lidojedů (díl první)

15. července 2018 v 17:58 |  Recenze

Výsledek obrázku pro ostrovy krásy lásky a lidojedů site:blog.cz



Název: Ostrovy krásy, lásky a lidojedů (díl první)

Autor: Miloslav Stingl

Počet stran: 283

Žánr: cestopis

Vydání: Jota 2011


Oficiální anotace: Bájné ostrovy Jižního Pacifiku vždy jitřily fantazii Evropanů. Jen někteří tam však skutečně dorazili, aby mohli obdivovat krásu polonahých žen, západ slunce nad ševelícími plážemi, ale třeba i řezbářské nebo tetovací umění Polynésanů. Čechem jemuž se to v mnohém splnilo (ještě před nástupem globalizace) je entolog Miloslav Stingl, žijící legenda cestopisné literatury. "Je ještě na světě něha? Je ticho, nepřerušený tok štěstí, je ještě na světě ráj? Ráj na světě.. Říkají, že je. Že existuje! Entograf ho nazývá Polynésií. A zeměpisec ostrovy jižních moří," napsal Miloslav Stingl v úvodu beznadějně rozebrané knihy z roku 1974. Aktualizované a komentované vyprávění o krásách a tajích Tahiti, Samoy, Nového Zélandu, Markéz či Velikonočního ostrova přináší nejen klasické a brilantní Stinglovy postřehy, upevněné odbornou erudicí, ale i zcela nové pasáže věnované dalšímu polynéskému fenoménu: lidojedství.

Věděli jste, že novozélandští Maoři si z lidských kostí vyráběli dokonce i kolíčky na prádlo a flétničky? Že Markézané, tetovaní od hlavy až k patě, si lidské maso doslova zamilovali? A že na ostrově Rapa Nui - plném mýtických soch moai - existuej i jeskyně Ana Kai Tangata, což neznamená nic jeiného nežli Jeskyně kanibalů?

O tom všem vypráví pan Stingl, již osmdesátisedmiletý, v Ostrovech krásy, lásky a lidojedů.


"Žila byla na samojském ostrově Svai'i slepá žena se svou dcerou. Ve vlasti se ji však nijak dobře nedařilo. I sedla na rybářský člun, který směřoval na Tutuilu, překročila na něm moře, a tady ve Vaitogi vystoupila na břeh. Sotva se však dotkla nohou země štědrého ostrova, jako by se od slunné Tutuily odvrátilo štěstí. Přišli tajfuny a po nich jejich strašně dítě: hlad.A slepá žena zatoužila vrátit se domů. Nenašel se však nikdo, kdo by ji převezl zpět na Savai'i. Jednoho dne proto vystoupila na tento ostroh, na němž teď sedím a naslouchám staré písni, rozhlédla se slepýma očima a potom spolu s dcerou skočila z vysokého útesu do vln a začala po paměti plavat směrem k rodnému ostrovu.

Tehdy se však přihodil zázrak. Sotva se ponořila do vln, proměnila se v želvu a její dcera ve žraloka. A nezemřely. Neutonuly. Žijí v moři dodnes. A kdykoli prý zpívají lidé z Vaitogi na tomto ostrohu onu starou píseň, přicházejí - žralok i želva - k vaitožskému břehu a ukáží se svým bývalým sousedům.

Tak mi alespoň přeložil slova samojské písně učitel. Zahleděl jsem se tedy do modrých vln - a věřte nevěřte - spatřil jsem želvu a pak i žraloka. Skutečně jsem spatřil na vlastní oči, a nejenom já, žraloka i želvu..Jsou věci, které nedokáži vysvětlit. A o tomto nepřirozeném zjevení žraloka a želvy při písni Vaitožanů budu přemýšlet, co budu živ."

(Citace stránka 179)

Pokud se zajímate o Polynésii či Velikonoční Ostrovy, je pro Vás tato knížka nutností. Ke knížce jsem se dostala čirou náhodou a zrovna dvakrát jsem se do ní nehrnula.Teď jsem ale naopak ráda, že se knížka ke mě dostala a mohla jsem si tak zároveň přečíst poutavé vyprávění o ztraceném ráji v Jižním Pacfiku. Pan Stingl podává naprosto vyčerpávající a zároveň snadno pochopitelné informace o Polinésii a jejích ostrovech, o kultuře, o národech i historii lépe, než kdejaká dějepisná kniha. Zároveň převypravuje i legendy místních obyvatel (mou nejoblíbenější legendou je bezesporu legenda o želvě a žralokovi, kterou jste si mohli přečíst v citaci), které určitě stojí za přečtení.

Pro mě zatím jedno z největších knižních překvapení.

Závěrečné ohodnocení: 87%

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janina Janina | Web | 15. července 2018 v 21:57 | Reagovat

Já sleduju dost cestopisný pořady :) ale tuhle knížku bych si nekoupila :( jedině že by byla o Egyptě <3

2 stuprum stuprum | Web | 15. července 2018 v 23:59 | Reagovat

Samurajové mají zvláštní příběhy. A jejich psi, neohrožení tosa inu, jsou sladcí!

3 Katty Katty | Web | 16. července 2018 v 9:14 | Reagovat

[1]: joo Egypt to je jiná káva :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama